Už se vám někdy (stalo, že se vám) chtělo umřít?

Možná to zní příliš depresivně, ale upřímně, kdo z vás, kteří makáte na svém „bezva životě“, nikdy neměl pocit, že by to nejraději zabalil?

Ostatně život je běh na dlouhou trať a možná si umíte představit, že asi každý to měl někdy chuť při dlouhém běhu prostě zabalit. Osobně věřím, že:

Každý má někdy svou slabou chvilku.

Každý má chuť to někdy zabalit. Rozdíl mezi těmi úspěšnými a těmi, kteří „padnou“ je právě v jejich rozhodnutí, co v takovém okamžiku udělají.

Co pomohlo právě vám? Z jakého důvodu, jste tu a makáte dál, na svém „bezva životě“? (reakce prosím sem)

Můj trenér říkával: „Když to vzdáš jednou, budeš vzdávat pořád.“

Můj kamarád říkává:

„Já to dám, vždycky jsem to dal.“

Zásada nevzdávat se, určitě pomůže dostat se dál. Co však může pomoci někomu, kdo už to někdy vzdal? A možná vzdal dokonce vícekrát…

Někdy člověk zažívá takovou bolest, beznaděj nebo křivdu, že se mu chce fakt utéct, zmizet, vygumovat sem….  (prostě umřít)

„Život Ti byl dán, abys ho žila, ne abys jím mrhala.“

Slýchávaly jsme na střední a možná i později. Pro dospělý však slovo „žít“ a „mrhat“ má úplně jiný význam, než pro člověka, který je zrovna uprostřed svého dospívání.

I dnes si uvědomuji, že „život žít“ a „životem mrhat“ jsou dvě relativně jiné věci, které jsou naprosto různé pro mnoho různých lidí.

Každý z nás ví nejlíp, co pro něj znamená „život žít“ a každý z nás má někdy své osobní důvody, proč a jak „životem mrhat“.

„Bez ohledu na to, co si o sobě právě teď myslíš – ty čtenáři tohoto textu, věř, že nikdo na světě se nedokáže porvat za tvůj život líp, než ty právě dnes a právě tady.“

„Jen ty a pouze ty, víš přesně, co potřebuješ udělat, aby tvůj život stálo za to vyprávět.“ (Aby ses mohl skutečně z života radovat.)

A pokud zrovna teď nemáš tušení – tak věř, že hluboko ve svém podvědomí opravdu víš.  Klidně se stav (najdeš mne zde) a uvidíš, uslyšíš, procitneš. Budeš mít jasno.

Jak to dokážete vy?

(reakce prosím sem)

Já osobně začínám vždy u sebe. Nejdřív přeladím, změním pozornost „z nesmyslu“ na „smysl“.  Pak se uvolním a postupně uvolním celé své tělo i mysl.

Pak zapojím radost – raduji se z každé maličkosti. Jednoduše „stisknu“ zapínač radosti.

Uvědomuji si nesmysl nesmyslu a soustředím se na smysl.

Pak přehodnotím vše, co mohu udělat a vyberu z toho, to nejlepší, co udělat chci.

Pak zvednu zadek a udělám to.

A když to nejde? Tak znovu a jinak, hezky od začátku.

Vykašlu se na nesmysl a soustředím se na to, co my dává smysl.

Vždycky se najde něco, co zvyšuje pravděpodobnost úspěchu.

Někdy stačí se jen zastavit, vyklidnit, rozhlídnout a je to jasné, vyditelné, slyšitelné, cítitelné a hlavně: Přináší to radost a zlepšuje naději.

Tak takhle nějak to dělám já, a jak to děláte vy? Napište mi prosím. (Pěkně prosím sem.) 

PS: Kdy naposled se vám chtělo umřít a co vám pomohlo (to pře)žít?

(Reakce prosím sdílejte tady.)

PS2: Možná zrovna procházíš náročným období, zastav se u mne na kus řeči, určitě přijdeš na to, co je nejlepší pro tebe, právě teď udělat.