V poslední době dostávám mnoho otázek typu „Co děláš Dagmar?“ Nebo „Co chystáš Dagmar?“ Nebo „Jaký je Tvůj záměr Dagmar?“…
Všimli jste si taky toho jak jsou děti nadšené?
Všimla jsem si, jak děti chtějí být každý den „velký“. Jsou nadšené z každého dne. Těší se z toho, že už budou „velký“.
Nadšeně chodí do mateřské školky, protože to znamená, že už jsou velký.
Nadšeně jdou do školy, protože to znamená, že už jsou velký (alespoň na začátku).
Pak se láme chleba… Někde během ZŠ se tohle nadšení vytratí a začne únava všedních dnů a povinností.
Na SŠ už nejdou s takovým nadšením, že už jsou velký. Vlastně, už to přestávají být děti. Už je tam jen ta otrava, nuda a touha po speciáním zážitku.
A pak už jsme jen dospělý. Máme milión povinností. Čelíme očekáváním, vlastním i těch druhých. Tvrdíme si, že jsme dost dobří, ale uvnitř to možná není vůbec jistota.
Už nejsme nadšený.
se neodehrává. To, co se uvnitř nás děje, často nemá s tím původním dětským těšením vůbec nic společného.
Už dávno jsme přestali mít radost z každého rána….
Přestali jsme vnímat to příjemné a strhly nás pocity „Never-ending“ nikdy nekončící trable.
Honíme se ze dne na den za vyřešením spousty starostí a povinností…
Někdo běží doopravdy (možná aby si ulevil?) a jiní jen virtuálně u obrazovek svých mobilů a počítačů.
Pořád je to tady. Jen jsme to přestali vnímat. Nevidíme to. Neslyšíme. Ani necítíme. Pocity jsou mnohdy dokonce zakázané.
Náš mozek to příjemné začal ignorovat až to úplně zmizelo….. Veškerá pozornost je upřená na vše kolem „musíš“, „problém“, „starosti“…
Málo kdo si uvědomuje, že si můžeme vybrat…
Můžeme si vybrat, co a jak chceme vnímat. Co chceme slyšet, vidět, cítit… A hlavně si můžeme vybrat, jestli to bude příjemný, nebo to bude otrava.
Jestli se koukneme z okna a pomyslime si: „a jéje září 🙈“
A nebo si řekneme: „jé září 😍♥️“
Rozdíl mezi prvni a druhou volbou je jen kopec únavy. Ta rozhoduje o tom, jestli máme radost, nebo už nás to ani nepřekvapuje.
…nebo ošklivý – je to jen strom a náš pohled na něj. To uvitř hlavy se rozhoduje jestli je to „hezký křivý strom“, nebo „hrozný křivý strom“.
Je pozoruhodné, jaký je rozdíl mezi únavou hlavy a únavou těla.
Když nemůže hlava, tělo může ještě 2x, říkával trenér. A měl pravdu. Protože obvykle je to hlava, kdo začne přemlouvat tělo, aby se na všechno… (vykašlalo).
Už jste někdy zažili takovou únavu těla, že by řeklo hlavě – vykašli se na všechno – a přestaň fungovat? Pár lidí to zažilo a vlastně to byla úleva.
Mnoho lidí si ničí tělo právě proto, aby vypli hlavu. Běhají jak blázni, přepínají se v posilovně, pijou alkohol a říkají tomu odpočinek.
Bohužel, to dlouho nevydrží – vyspíte se z toho. A druhý den zase stejné problémy, milión věcí a startostí. A postupně padáte na ….. (ústa).
Někdo skutečně a někdo jen obrazně. Bez Efektivní relaxace je to krysí závod. Běžíte v tom kolečku jako křeček, a čím víc běžíte, tím se rychleji točí.
Říkávám svým klientům, pokud možno dřív, než začnou kolabovat z přetížení. Naordinujeme pravidelný odpočinek a postaráme se o to, aby byl opravdu efektivní.
A protože, všechno to začíná a končí v hlavě. Tak mnohdy stačí pár konzultací, představivost v doprovodu mého relaxačního hypnohlasu a situace začíná vypadat nadějně.
Přestaneme být konečně ty žáci ZŠ, kteří už tam chodí dost dlouho a mají spoustu domácích úkolů a povinností. A vrátíme se do období, kdy jsme se těšili na každý den.
Na ordinujeme pauzu od všech požadavků a očekávání. A dovolíme si zasloužený odpočinek.
Efektivní relaxace dostane svou konkrétní podobu.
Dáme tam radost. Začneme si všímat toho příjemného a to všechno příjemné, ještě zdůrazníme. S radostí se všechno líp zvládne.
Jen si to představte, můžete být odpočatí a v pohodě a přitom se vnitřně mračit, vztekat a nadávat?
A můžete být uvanený a zdeptaný stereotypem a stresem a přitom se v pohodě vnitřně usmívat?
A proto mi to dává smysl. Proto jsem založila skupinu na FB Relaxujeme efektivně. Proto jsem se stala trenérkou Efektivní Relaxace.
Proto se věnuji aktivně Efektivní relaxaci a učím lidi odpočívat.
To proto, vznikli relaxační nahrávky jako je Uvolňovač Těla, nebo 2 minutová relaxace.
Proto vznikl kurz Vypínač hlavy, protože vše začíná a končí v hlavě.
Vraťme se tedy na začátek. Radujme se a nadchněme se.
Buďme jako malé děti, které když se učí chodit, rozhodně umí odpočívat, bez ohledu na to, jestli ostatní na ně tlačí, že mají jít dál, rychleji apod.
Malé děti rychle regenerují a rychle odpočívají. Také dokážou velmi rychle přepínat v hlavě. Chvíli brečí a pak vás obdaří úsměvem, protože už si všimli něčeho hezkého.
Společně to dáme. Těším se na Tebe ve skupině Relaxujeme Efektivně.