Kolik stojí pocit štěstí? Aneb co všechno je zadarmo…
V životě jsem párkrát pracovala na velmi dobře placené pozici – vysoko nadprůměr – přesto jsem si neuvědomovala, že to není zas až taková samozřejmost. Měla jsem pocit, že když si takto vydělávám já, tak si tak vydělává každý, kdo pracuje v továrně jako inženýr kvality.
Tyto období počítám do období: „Mám penize, ale nemám čas.“
Pak jsem měla párkrát i období kdy jsem měla doopravdy nulový příjem. Někteří lidi mají pocit, že nemají peníze. Většinou tím myslí, že nemají peníze na „něco“, ale na něco jiného peníze mají (nebo mají pocit, že mít musí). Pamatuji období, kdy jsem prostě doopravdy neměla peníze. (Kupodivu jsem vždy měla kde spát a co jíst.)
Tyto období patří do: „Nemám peníze, ale mám čas.“
A teď otázka: Kdy jsem byla víc šťastná a spokojená?
Odpověď: Kupodivu v době, kdy jsem měla spoustu času a svobody, i když jsem zrovna neměla peníze.
Peníze jsem neměla totiž vždy jen chvíli. Říká se, že rozdíl mezi bohatým člověkem bez peněz a chudým člověkem je v tom, že bohatý člověk je bez peněz jen chvíli. Moje nejdelší chvíle trvala asi 15 měsíců 🙂 a poté jsem další 2 roky měla peněz jen málo – tedy zaplatila jsem, co jsem zaplatit musela např. soc. poj., zdrav.poj, nájem – na jídlo už mi většinou nezbylo. Kupodivu, jsem však jídlo vždy někde dostala, třeba za to, že jsem umyla nádobí 🙂
V té době jsem objevovala, co všechno je zadarmo – pokud je člověk ochoten proto něco udělat. A jak člověka právě to „něco“ naplňuje…
Pár příkladů co bylo „zadarmo“: Přespání, jídlo (i v restauraci), sprcha, studium řezbářské školy, borůvky, maliny, jablíčka, doprava (stopem a pěšky) atd. Co víc si člověk může přát.
Dokonce i cesta z Prahy do Lince se uskutečnila v té době zadarmo – ačkoli jsem to tak nepředpokládala. Tenkrát mi z Rakouska zavolala jedna paní (německy!), že jsem důležitý člověk pro jejího otce (S kterým jsem jednou mluvila, když mne vezl stopem.), že jsem mu svými názory změnila život a on umřel s úsměvem na tváři – prý ten úsměv měl jen díky mému povzbuzení, protože spolu léta nevycházeli. Ten pán se prý „nikdy“ neusmíval. Oni ho našli mrtvého u počítače, kde měl otevřený můj „pozitivně nabitý“ email a na tváři měl úsměv.
Vůbec jsem tehdy nevěděla jak to udělám, ale bylo jasný, že na pohřeb „musím“. Takže jsem vyrazila na hlavní nádraží v Praze. Jízdenka stála skoro 1000,- czk, z mého pohledu „majland“, takže jsem jela stopem do CB, tam si koupila zpáteční jízdenku za málo peněz (cca za třetinu ceny v Praze). Věděla jsem, že České Budějovice mají družbu s Lincem, tak možná i proto jízdenky tolik nestojí.
Když jsem tam dorazila, čekala mne „práce na plný úvazek“ s celou rodinkou. Láskyplně jsem promlouvala o jejich otci s dcerami a o synu s matkou – zjevně na něj měli původně úplně jiný pohled, než já. Jejich vděčnost byla taková, že mne nebyli ochotní nechat odejít s prázdnou a za „mé služby“ my zaplatili. Takže i cesta do Lince vlastně byla zdarma. A navíc, jsem získala prima přátelství.
Proto prosím, neřešte peníze a žijte svůj šťastný život. Buďte kým jste, když jste opravdově šťastní. Dělejte to na plno. Prezentujte se takovými, jakými jste – vždy se najdou kolem vás lidi, který to zajímá, najdou se i takový, kteří budou ochotni zaplatit za to, že jste právě takový jaký jste.
Pokud něco děláte opravdu pořádně, vyplatí se to.
Přeji bezva dny
a těším se na Váš úspěch a pohodu.
a těším se na Váš úspěch a pohodu.
Zde si můžeš přečíst článek, který mne dnes inspiroval.
Pokud se ti článek líbí, doporuč ho lidem, které znáš. Lidem, u kterých pak uvidíš, na vlastní oči, jak se jejich život mění. Lidem, s kterými se pak můžete navzájem podporovat v tom, být sám sebou. Znáš takové lidi? Chceš, aby se s tebou usmívali?
Spokojení lidé se hezky usmívají a snadno mohou i ostatní inspirovat k úsměvu. Úsměv je opravdu viditelný a pohoda může být cítit i na dálku. Čím víc nás bude, tím víc se bude ČR usmívat. Přidáš se? (Přidat se můžeš třeba zde)
A věř, že MÍT BEZVA ŽIVOT může mít opravdu každý.
Komentáře