Klidně můžeš žít svůj život

Jsou věci, který o vás ví každý, ale pak zjistíte, že si to jenom myslíte….

Třeba já už teď týden bojuji s chřipkou, a zrušila jsem k vůli tomu spoustu naplánovaných věcí, včetně veřejné přednášky…..

Dala jsem to na facebook.

Napsala to svým známým.

Nemůžu k vůli tomu běhat. Ani vodit malou do školky. Většinu dne jen ležím, nejím a jsem ráda, že si můžu pustit počítač v posteli.

Znamená to, že to o mě vědí všichni?  Kdepak – většina lidí (i v kategorii kamarádi) nic netuší.

Stalo se Vám to někdy?

A stalo se Vám někdy, že jste měli pocit, že na vás každý musí vidět, že jste „něco“ (ne)udělali…. Pak klidně čtěte dál.

Jiný příběh

Už 5 let se jmenuji Kodýtková, před tím jsem se víc než 7 let jmenovala Zemanová. Jako Zemanová jsem i závodila, psala články, byla „vidět“ na atletickém stadionu….

Přesto mi chodí pracovní nabídky od různých agentur a potenciálních zaměstnavatelů typu: „Dobrý den paní Kasalová“.

Nedávno mi volal jeden známý. Známe se téměř 20 let a pravda, pěkných pár let jsme spolu nemluvili. Netušil, že jsem vdaná.

A velmi ho překvapilo, že jsem vdaná už jednou byla. Přesto, že tento fakt je snadno dohledatelný na internetu.

Přesto se najdou lidi, kteří to nevědí…. Asi Vás to zas až tak nepřekvapuje, počítám.

Tak trochu chápeme, že se o nás zas až tak moc lidi „nestarají“.  Je zvláštní jak to chápeme jen někdy.

Někdy, když nám na něčem záleží, když chceme „vypadat“ dokonale, nebo prostě jen „nejsme úplně sami se sebou v pohodě“, tak nám ten fakt zmíněný výše uniká.

Máme pocit, že se o nás stará celý svět. Že všichni uvidí, uslyší… budou soudit… posuzovat… Říkáme tomu „nedostatek sebevědomí“, nebo tak něco…. Mnozí to schovávají za strach. (Strach z lidí, z veřejnosti, z chození po ulici, z čehokoli….)

Co s tím máš dělat?

Až příště „budeš mít strach“ jít mezi lidi, udělat něco, co by „mohlo být vidět“, protože – všichni by přece mohli vědět, že…

Vzpomeň si, že to tak není. Že většina lidí, prostě nemůže vědět. Jen hodně málo lidí (pokud vůbec někdo) alespoň tuší…

Máš nějakou slabinu, kvůli které sám sebe/samu sebe „šikanuješ“ – omezuješ – izoluješ – nebo jinak (se) trápíš, protože prostě nechceš, aby to někdo věděl…

Uvědom si, že ostatní to nemůžou vědět, neví. Ostatní to netuší. Vůbec si toho nevšímají. Nestarají se o to.

Můžeš žít svůj bezva život. Je to ok.

Ostatní žijí svoje životy a ten tvůj jde mimo jejich zorný úhel.

A pokud náhodou něco tuší, protože jsi jim to možná dokonce řekl(a), tak to pořád filtrují přes svoje osobní filtry vnímání.

Do hlavy a do pocitů ti nikdo nevidí.

Ale o tom víc, možná zase příště. Zde na blogu. Nedávno jsem viděla projev muže, který dal světu facebook. Dojal mne slovy, že vše dobré pro svět, začíná na lokální úrovni.

Kdysi jsem chtěla mít velkou firmu, změnit svět… Nerozumněla jsem tomu, když mi říkali:

„Nejdřív se postarej sama o sebe, pak se můžeš starat o druhé.“

Připadalo mi to velmi sobecký. Zkušené „rádce“ jsem tehdy odsoudila. S takovým názorem se nejspíš dostanou max. do pekla.

Jako mladý puberťačce mi unikaly fakta, že tyhle lidi „už něco dokázali“. Z mého pohledu – byli prostě „jen“ omezený.

Teprve teď s věkem se mi tyhle informace trochu upravili. Pochopila jsem, že mimino, které neumí chodit, těžko může nosit druhé, bez ohledu na to, jak může být „hodné“.

A taky, že mimino to „neurychlí“, bez ohledu na to, jak moc chce, ale pouze a jen tím, že trénuje. Až to všechno postupně natrénuje, tak bude i chodit, a pak hned začne chtít nosit druhé… 

Všimli jste si někdy, že malé děti, které sotva začaly chodit, chtějí nosit ty další?

Je OK dát prioritu svým potřebám.

Pochopila jsem, že mimino vlastně „potřebuje“ být především hodně sobecké, závisí na tom jeho život.

Život člověka, který až vyroste, se bude moci postarat o druhé (nejen) mimina.

Starejte se především a hlavně o sebe

Akce vyvolává reakci. Vždy říkám, že pokud chci změnit reakci. Potřebuji změnit akci, která reakci vyvolala.

Konečně si dovolte, starat se o své vlastní věci (starat se neznamená bát se) a užívejte vše co právě děláte, tak jak to děláte. A pokud potřebujete něco zlepšit, tak to trénujte.

Můžete se nechat unášet mým hlasem a zažít, co chcete.
Úžasné věci hned, ty dokonalé na počkání. 

Pokud potřebujete s něčím pomoci, tak kontaktujte lidi, kteří to umí.

A pokud chcete svůj život změnit a máte pocit, že chcete parťáka do pohody i nepohody, nebo se možná potřebujete „jen“ na něco zeptat, tak neváhejte a kontaktujte mne zde.

Přeji bezva dny a
těším se na Váš úspěch a pohodu.
Dagmar Kodýtková

– Mentální masérka úspěšných, trenérka koncetrace a Vaše fanynka.

Mj.taky organizátorka Vyhlídkového běhu kolem Černé

Pamatujte na to, že MÍT BEZVA ŽIVOT může mít opravdu každý, kdo o něj stojí.

Také se můžete aktivně přidat k projektu MÍT BEZVA ŽIVOT? ( Chci se přidat zde).