Už to, že se oblékneš, se počítá… (aneb 1. týden mám za sebou)

Je to výzva. Když se totiž podívám na trénink, který mi napsal Jan Řehula, tak se mi chce ho na 100% splnit. Najednou má hlava každý den přemýšlí nad tím, jak svůj den uspořádat, jak to zvládnout i s malinkou, kde utrácím svůj čas „možná zbytečně“, jak to všechno spojit. Ten trénink mne baví, už na papíře. Celým svým tělem chci ten trénink zvládnout. Ale jak?

Když se chce, všechno jde…

Nedávno jsem běžela půlmaraton, který se mi běžel fakt dobře, protože mi výborně fungovala hlava. Napsala jsem o tom článek „Půl maraton jako důkaz“, který vyvolal reakci několika jedinců. Všechny ty komentáře a připomínky, pak také ta atmosféra závodu a můj vlastní pocit ze závodu, ve mně probudil touhu, běhat zase rychleji.

Požádala jsem proto svého trenéra o trénink na několik následujících týdnů a rozhodla se svoje (ne)úspěchy sdílet. Jak jinak než v praxi se dá ukázat, aplikace všeho, o čem tady lidem píšu. Je jasné, že s tím budu mít dost starostí.

Nemám (žádný extra volný) čas

Jsem matka, která se rozhodla starat o svou dceru „ful time“ a do toho tráví svůj veškerý volný čas veřejným projektem, který nazvala MÍT BEZVA ŽIVOT. V podstatě většinu svého volného času (třeba, když malá spí) píšu buď svoje články, nebo emaily těm, kteří se rozhodli něco udělat se svým životem.

V podstatě každý den večer se těším na svůj zasloužený spánek, abych každý den ráno mohla brzy vstát a zasednout k počítači a „ukrást si tajně“ pár hodin „pro svůj projekt“, díky kterému, jak věřím, se může mnohem víc lidí v ČR spokojeně usmívat.

A teď bych měla zvládnout trénovat 6 dní v týdnu, abych se trochu zlepšila. Kde na to vzít čas? Jak přeuspořádat „dobře fungující“ systém a získat pár hodin denně „jen pro sebe“ a svůj trénink. Na úkor malé, to opravdu dělat nechci.

Začátek může být možná náročný

Honza reagoval rychle a druhý den ráno jsem našla tréninkový plán v mailu. Volám mu, abych si ujasnila pár „výrazů“, kterým nerozumím a první, co slyším hned po pozdravu je: „Už si byla běhat?“ No nebyla, vždyť jsem si to sotva přečetla.

Je to můj osobní trénink a Honza ho napsal fakt „splnitelně“, takže hned se mi v hlavě začne plánovat můj den, tak abych se mohla jít 2x 10 min proběhnout. Ve skutečnosti netuším jak to udělám.

Jedu dnes s malou do Berouna, kde s ní budu spát u Jany Pilátové, která pomáhá lidem překonat nemoci fyzického těla, pomocí Čínské medicíny, kineziologie a hypnózy a dalších užitečných nauk. Chci, aby se podívala na dcerku a „její“ potíže s dýcháním.

První den a už mám potíže…

Pro jistotu jsem si sbalila věci na běhání, a také na plavání, které mám v tréninkovém plánu hned na druhý den. První den jsem se s tréninkem zmínila paní Janě a ta navrhla, že se půjdeme společně „projít“ na 2x 10 min – takže vzala pejska, moje dcerka se k ní přidala, já se převlékla do běžeckého a vyrazily jsme.

Do tréninkového diáře si píšu „splněno“ a pociťuji velkou vděčnost, že to šlo takhle pěkně. Rozběhy byly do kopce, takže jsem si docela „mákla“. Dýchání bylo na pohodu, ale nohy mám „těžké“, stále ještě docela unavené, i když při chůzi bych to nepoznala.

2. den –  Otázka zní jak?

Další den jsme měly s malou celý den „zařizování“ v Praze. Požádala jsem jednoho kolegu běžce, kterého má dcerka už také několikrát potkala, jestli by s námi šel do bazénu se slanou vodou. Dcerka totiž díky svému dýchání, „normální bazén s chlorovanou vodou“ zdravotně nezvládá, i když plavání miluje.

Kolega šel s námi šel, a tak bylo vyřešeno. Všichni jsme si společně (každý sám) zaplavali. Má dcera během mého plavání byla spokojená (zrovna odpočívala pod dozorem mého kolegy) a já v pohodě odplavala, co mi Honza napsal.

Překvapilo mne, jak dobře jsem to zvládla. Sama bych se do takového plavání nepustila, je to vlastně poprvé, co mám předepsaný konkrétní trénink na plavání. V době kdy jsem měla 13 tréninků za týden v mém plánu stálo jen slovo „plavání“ a já si plavala, jak se mi chtělo.

Plavání nás dost unavilo, cestou z bazénu jsme ještě stihli navštívit pár běžeckých kamarádek a domů dorazili poměrně pozdě, rovnou do postele.

3. den – A je to tady…

Další den nás čekala cesta na prodloužený víkend. Veliké balení, a přípravy na odjezd nám zabrali celé dopoledne, že jsme pak málem ani nestihly pravidelný páteční kroužek, na který má dcerka chodí.

Stihli jsme ho, pak hned domů. Nanosit všechny věci do auta (= vyběhnout několikrát do 3. patra a zpět). A vyrazit včas na druhou stranu města. Tam vyzvednout muže z práce a hurá na jih Čech. Ještě, že nemusím řídit celou cestu, oči se mi únavou zavírají a já pomalu začínám přehodnocovat zvládnutí pátečního tréninku.

Na jihu je sněhová vánice, 20 cm sněhu a my tam dorážíme v podstatě rovnou k večeři. Jsem k sobě upřímná. Nemám sílu jít běhat někam pyramidu, a tak docházím k závěru, že si zasloužím odpočinek, ten tréninky by stejně za moc nestál a základem úspěchu je přece odpočívat.

4. den – Motivaci je třeba sbírat všude

Další den jedeme do CB, kde se koná MČR na 10km na dráze. Kamarádka mi volala, že tam poběží, tak jí půjdu za fandit a přitom si v rámci rozběhu a výklusu s ní splním svůj trénink.

Atmosféra na MČR mne opět oslovila. Kamarádka běžela výborně, navíc tam byla i známá, s kterou jsme před 5 lety běžely v Holandsku, a ta běžela úžasně a vyhrála s velkým náskokem nad ostatními.

Také jsem tam nečekaně potkala trenéra Kerteamu, s kterým jsem kdysi pravidelně plnila své tréninkové jednotky, a díky němuž jsem pokračovala v běhání i po smrti svého trenéra v roce 2012, ještě alespoň chvíli.

Za atletickou sobotu jsem opravdu vděčná svému muži, který se mnou do CB jel, jen díky němu jsem mohla prožít atmosféru MČR, a také odpovídat lidem na otázky typu: „Proč jsi neběžela.“ S radostí jsem odpovídala, že trénuji už 4 dny.

5. den – Bezva rozhodnutí

Poslední den mého tréninkového plánu jsem měla předepsáno uběhnout 10km – vyběhla jsem hned brzy ráno.  (Hned po té, co jsem si napsala pár věcí do PC, jako každé ráno.)

A odměnou mi byl nádherný výhled na malé Lipno, chomáče mlhy se tam převalovaly a na kopcích na mlhou ležel sníh. To vše osvíceno ranním sluncem a zvýrazněno modrou oblohou, která se odrážela v hladině Lipna.

Rozběhla jsem se po trati VBKČ a běželo se mi docela hezky. Nohy jsem měla docela těžké, ale to se dá čekat. Měla jsem v plánu oběhnout malé Lipno, protože to je něco málo přes 10km.

Najednou jsem dostala strach, že to do hodiny nestihnu (za hodinu už potřebuju být doma, abych přišla dřív, než se mi vzbudí zbytek rodinky). Uvědomovala jsem si, že jsem unavená a dnešní trénink bude „chodící“.

S pocitem zadosti učinění to otáčím a běžím zpátky domů. Pomalu přecházím do chůze a užívám si výhled na zasněžený Plechý i kopce pod ním. Na mlhu, která se rychle rozpadá a mizí v azurovém dnu. A hlavou mi jde plán, jak splnit ten úžasný trénink.

Půjdu to znovu příští týden. Hezky od začátku. Trénink mám napsanej tak úžasně, že i když půjdu stejný trénink příští týden, bude to úplně jiný trénink.

2x 10 min tenhle týden, je jistě úplně něco jiného než 2 x 10  min příští týden

Domů dorážím spokojená se svým rozhodnutím. Mezi běžci víme….

Už to, že se oblékneš a jdeš ven, se počítá….

Zvedl jsi totiž zadek a začal něco dělat.

Doporučuji to tak udělat každému, kdo chce v něco začít. Jednou, dvakrát se člověk jen oblékne a zase svlékne, pak se oblékne a jde ven, a další den se oblékne, jde ven a tam začne střídat běh s chůzí. Může říct, že chodí běhat. Dobrý začátek, co říkáte?

Zbytek dne jsem prožila s rodinou a moc si to užila. Byli jsme na bruslích (In-line), pro naší malinkou to byla premiéra. Viděli jsme přívoz, zdobili májku, účastnili se reje čarodějnic, pekli buřty, ohřáli se u ohně a po protančeném večeru příjemně usnuly.

A co bude dál…

Další den mám v plánu volno, takže tím končí můj první tréninkový týden. A už teď vím, že hned první den dalšího týdne bude výzva. Ráno zatím nevidím reálné jít plavat (nezvládnu přijít z plavání dřív, než muž potřebuje jít do práce) a večer mne čeká přednáška, kde přednáším na veřejnosti. Takže se můžete těšit, jak se s tím asi poperu 🙂

Dagmar Kodýtková
Autorka je trenérkou a fanynkou lidí, kteří se rozhodli jít do akce. Pomáhá lidem přestat snít a začít konat. Je zakladatelkou projektu: "Mít bezva život", autorkou tréninků BEZVA TRÉNINK a TRÉNINK KONCENTRACE. Také je autorkou příručky JAK USNOUT DO 5 MINUT. Je mj. organizátorkou Vyhlídkového běhu kolem Černé.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Chci MÍT BEZVA ŽIVOT

    Chceš vědět hned jak vyjde další článek, vyplň formulář a já ti napíšu, hned jak článek vyjde.

  • Kategorie
  • MÍT BEZVA ŽIVOT ZNAMENÁ BEZVA SPÁT

    Trénink kvalitního spánku