Jak uvolnit své tělo (fyzicky)

Je to jen na tobě, můžeš prožívat fyzické uvolnění a mít radost ze svého těla. Můžeš se uvolnit jen pomocí dýchání a vlastní představivosti. Můžeš si natrénovat 2 zmíněné postupy a aplikovat je kdykoli a kdekoli. Celé uvolnění může být otázkou 5 minut, můžeš si však dopřát a věnovat tomu klidně i víc než hodinu. Je to jen a jen o tvém rozhodnutí.

Dole v textu uvádím 2 typy uvolnění, které používám nejčastěji – existuje jich bezpočet, včetně tzv. „orgasmického“ uvolnění. To si však s tvým dovolením nechám na jindy. Ty si ho však můžeš naordinovat třeba hned.

(poznámka: Pokud nemáš moc času, můžeš použít „rychlo-čtení“ např. číst jen zvýrazněná slova, popř. můžeš zastavit oko, tam kde se ti bude chtít.) 

Minule jsem sdílela svůj  „Typ na zdravé a pevné, tedy fungující tělo.“ aneb: „Jak mít pevné svaly. Věřím, že teď už máš dávno za sebou své rozhodnutí ohledně toho co a jak chceš. Máš s láskou vytvořený plán a s láskou k sobě ho pravidelně/nepravidelně dodržuješ a tím se pomalu a jistě dostáváš do stavu, který je ti příjemný.

Uvědomuješ si, že:

Tvé tělo je tvou nedílnou součástí…..

a doprovází tě na tvé cestě životem, ať už se o něj staráš, nebo nestaráš – ať už ho miluješ, nebo nenávidíš. Tvé tělo jde pokorně stále s tebou až do chvíle, než to vzdá… Tvým smyslem může být podpora tvého tělo. Můžeš ho podpořit ze všech svých sil a zkušeností způsobem, který zajistí, že tvé tělo vydrží co nejdéle.

Pravidelně a efektivně můžeš uvolňovat své tělo, vědomě i nevědomě.

Téměř každý z nás má svoje léty a praxí prověřené typy jak se uvolnit. Prosím zapomeňte na alkohol a jiné chemické podpůrné prostředky. Naše podvědomí je daleko mocnější, než si naše vědomí může vůbec myslet. Naše tělo je daleko schopnější, než si naše mysl dokáže leckdy představit.

Když si myslíš, že už nemůžeš, můžeš ještě 3 krát víc…

To se říká běžně mezi vytrvalci. A věřte, že mnohdy mne vzpomínka na tuto větu dokázala pěkně uklidnit. Moje myšlenky se přeorientovali ze stavu „už to nejde“ do postoje “ co mohu udělat, aby to ještě šlo“ a já se dokázala i během běhu příjemně uvolnit a po té často i zrychlit a třeba vyhrát.

Pokud ne celý závod, tak určitě sama nad sebou a to vždy potěší. Nemůžeš ovlivnit své kolegy. Nevíš jak trénují, ani v jakém rozpoložení se postavili na start. Jediné co můžeš ovlivnit je tvé vlastní rozhodnutí a způsob jakým jdeš do akce, včetně toho, jestli vydržíš.

Vždy můžeš vyhrát nad sebou a vždy to potěší.

Postupně jak uvolňování trénuji, mám schopnosti o kterých se mi na začátku ani nesnilo. Pamatuji si, jak jsem bývala „vystreslá“, když mi bylo třeba 11 a nikdo si mne ve škole nevybral do skupinky. Pamatuji si, jak jsem byla „stažená“, když jsem jela na střední vlakem (sama v celém vagóně) a obtěžoval mne právě přistoupivší muž ve věku mého dědečka.

Můj příběh z Londýna

Vzpomínám ráda na Londýn, kde jsem žila od svých 21 let. Už tehdy mi někteří zde v ČR tvrdili, že jsem na au-pair moc stará (Rozumíte v 21 letech! No všichni tam obvykle jezdili po maturitě, tedy v 18). Navíc jsem podle učitelů už od ZŠ neměla nikdy talent na jazyky, rozumějte měla jsem talent na matiku a to nejde přeci dohromady…..

Přijela jsem tedy tenkrát do Londonu a neuměla jsem anglicky říct ani jak se jmenuji. Nerozuměla jsem téměř nikomu a nebýt Čechů, kteří mi občas něco přeložili – nevím jak bych ten příjezd zvládla.

Už na hranicích, kde jsem potřebovala dostat vízum, jsem prožila super okamžik, když paní na mne promluvila asi 3 věty a já na ní jen snaživě koukala. Pak se paní sebrala s mým zvacím dopisem, pasem a vším, co jsem předložila k celní kontrole a odešla. Dlouho se nevracela. Byla jsem v klidu, protože jsem situaci nerozuměla.

Po čase se vrátila, vzala razítko, vtiskla ho do mého pasu, vykouzlila na své tváři úsměv a pravděpodobně mi popřála šťastný pobyt. Až po několika měsících, jsem se dozvěděla, že paní tenkrát volala do rodiny, kam jsem jela a ptala se, jestli mne opravdu chtějí – protože já nerozumím ani slovo.

„Já jí potřebuji.“ Zněla odpověď, zpěvačky BBC a paní, u které  jsem na samém začátku svého pobytu v Londýně bydlela. Za tuto odpověď jsem dodnes velmi vděčná. Paní mi tím změnila život a ne díky tomu, že byla zpěvačka.

Nejen, že jsem díky této odpovědi mohla zvládnout angličtinu (navzdory všem učitelům jazyků), ale poznala jsem naprosto odlišný přístup než jsem kdy v ČR do té doby zažila. (A že už jsem toho pamatovala – ZŠ, SŠ, VŠ…já bych mohla vyprávět… :-))

Žila jsem najednou opravdu jiný život. Byla jsem stále stejně chudá (možná dokonce i víc než dřív…), ale…

Mohla jsem se uvolnit. Mohla jsem být sama sebou.

Přesto, že jsem byla „stejná“ jako doma, tak tady to najednou nikomu nevadilo. Postupně jak jsem zlepšovala svou schopnost vyjadřovat se anglicky, tak jsem také mohla přijímat informace a kamarádit se s Angličany (Angličany v Londýně je třeba opravdu hledat, měla jsem štěstí, pár jsem jich potkala.)

V té době tam bylo běžné užívat drogy a kouřit „trávu“ asi jako u nás „chodit na pivo“. Měla jsem štěstí, kamarád mi vysvětlil, že tento způsob uvolnění není nic pro mne. Řekl, že člověk, který se neumí uvolnit a „Má rád své tělo pod kontrolou.“ si to nemůže „užít“. A já se možná i díky tomu už tenkrát rozhodla.

Nebo to možná přišlo daleko dříve? Ostatně v Londýně mi bylo 21 a doposud jsem nikdy nepila alkohol, ani jsem nikdy nezkoušela cigarety. Přitom jsem se od svých 16 kamarádila s lidmi, kteří kouřili a pili fakt hodně. Uměla jsem se s nimi uvolnit „jen tak“. Prožívala jsem podobné stavy (alespoň tomu věřím) jako moji přátelé. Jen jsem se z nich byla schopná až příliš rychle „vystřízlivět“. Každá nemilá poznámka mne snadno vrátila do „reálu“.

A to nemluvím o pocitech, které jsem prožívala mnohdy druhý den po „akci“, pokud jsem slyšela poznámku typu: „Kdybys byla alespoň opilá.“ Nevěřila jsem vlastním uším! Takže když se uvolním „jen tak“, tak je to ostuda, ale když se někdo uvolní alkoholem, tak je to v pořádku? Dokonce, i když se oba chováme stejně?! Možná snad dokonce právě proto…. (Samozřejmě v mezích „slušnosti“.)

Pravděpodobně už v té době se ve mne budoval tzv. „jiný přístup“ k mému tělu a k „uvolňování se“.

V Londýně jsem pak navíc „čirou náhodou“ četla knihu od jednoho pána z Bristolu (jela jsem s ním stopem ve Skotsku) – „Journey to Freedom“ (Cesta ke svobodě) od Leslie Kenton, na její obálce se píše „Life transforming“ a uvnitř se píše, o tom jak být zdravý a spokojený  pomocí uvolňování (opravdu).

Nebýt toho, že to tady píšu, tak jsem na knihu ani nevzpomněla, i když má své čestné místo u mne v knihovně. Londýn mne zkrátka vyučil a naučil mne, že „mám talent na jazyky“,  a  že se člověk může vlastní myslí uvolnit stejně dobře jako lidi pod vlivem alkoholu nebo „trávy“. A navíc je to  zadarmo a kdykoli k dispozici. Takže…

Uvolni se je to zDARma a výsledek stojí za to.

Mám pro tebe 2 typy pro dnešek, první je mentální a druhé fyzické (automasáž) uvolnění, je na tobě, které použiješ dřív – já osobně je kombinuji dle potřeby, nálady i prostředí:

  1. Vleže nebo v jakékoli pro tebe příjemné pozici si pomalu a jistě všímej svého dechu. S každým tvým nádech a výdech uvolňuješ své tělo víc a víc. Tvé nohy se začínají uvolňovat už od konečků prstů, přes nárt, chodidlo, kotník, celá lýtka, kolena stehna až nahoru. Udělej bříško příjemně měkké a teplé. Od konečků prstů na rukou, přes dlaně, hřbet ruky, zápěstí, loket až po ramena, s každým nádechem a výdechem uvolňuj ruce. Všimni si jak to uvolnění s každým nádechem a výdechem pokračuje přes záda (obratel po obratli) až do hlavy. Uvolni celou hlavu. Pokožku hlavy udělej také příjemně uvolněnou, táááááák. A pokud ještě někde v těle cítíš napětí, s každým nádechem a výdechem ho pěkně uvolňuješ až je tvé tělo příjemně uvolněné a připravené na další akci. Přesně tak.
  2. V sedě na židli, nebo na zemi či posteli. Pohodlně se posaď. Nejdřív si dej ruce křížem na kolena a v klidu si prodýchej. (3x nádech a výdech) Všimni si, co se děje s tvým hrudníkem a co se děje s tvým tělem, když nadechuješ a když vydechuješ. Pak si vezmi do ruky svoji nohu – ideálně pokud si dosáhneš až na chodidlo (pokud ne, můžeš použít třeba tenisový míček, který položíš na zem a chodidlo si jím jemně promasíruješ). Postupně si promačkáš celé chodidlo, prsty, každý článek zvlášť. Můžeš pokračovat i s kotníkem. Pak si dáš ruce opět na kolena a 3 x pomalu nedechneš a vydechneš (odpočíváš – můžeš mít i zavřené oči). Pak pokračuješ s druhou nohou. Postupně si (střídáš levou a pravou stranu) promasíruješ celé nohy, všude, kde si dosáhneš. Mezi každou částí odpočíváš tím, že si ruce položíš na kolena a 3x se nadechneš a vydechneš (můžeš u toho mít zavřené oči). Postupně si pak promačkáš záda, břicho, ruce, krk a nakonec hlavu. Hlavu masíruješ jemně přes obličej, dále pak v oblasti spánku, pak tam, kde končí krk a pokračuje hlava a nakonec vlasovou pokožku.

Na pořadí nezáleží – můžeš to dělat dle potřeby. Ideálně od paty k hlavě. V případě, že mne bolí hlava, začínám hlavou a pokračuji nohama, přes celé tělo a ruce, zpět k hlavě. 

Můžeš to aplikovat i v posteli (třeba, když v noci nemůžeš spát). Můžeš si na určitých místech pomoci nějakou pomůckou (stočeným ručníkem, tenisovým míčkem apod.). Vše s ohledem a láskou ke svému tělu. Opatrně.

Pravidelně. S pravidelným odpočíváním mezi jednotlivými úseky. S prodýcháním (3x nádech a výdech) při kterém jsou ruce položeny vždy křížem na kolenou.

Věnuj si dostatek lásky a trpělivosti.

Trénuj pravidelně a věř, že účinek se dostaví už na poprvé, i když možná bude jen nepatrný, postupně však bude dokonalejší a dokonalejší. Je to taková „krabička první pomoci“– není nad to, pokud si tvé tělo vezme do parády zkušený masér nebo fyzioterapeut.

Tohle je však způsob, jak se můžeš dokonale uvolnit, bez ohledu na to kde a s kým se zrovna nacházíš.

Příště si povíme něco víc na téma „jak si dělat radost„. Nedávno mne totiž překvapila jedna taková sluníčková duše, která má radost snad pro každého dotazem: „Jak si mám dělat radost? To se mám přejídat?“ Jak asi tušíš, o jídle to opravdu není. Více už příští týden zde na blogu www.dagmarkodytkova.cz/blog.

Pokud chceš, napíšu Ti, hned jak článek vyjde. Stačí, když se přihlásíš k odběru bezva informací u mne na webu, vyplníš formulář a klikneš na tlačítko – „Chci MÍT BEZVA ŽIVOT“.

Líbí se Ti tento článek? Můžeš ho doporučit lidem, které znáš a tím jim pomoci, aby i oni mohli MÍT BEZVA ŽIVOT. Uvidíš možná pak na vlastní oči, jak se jejich výraz očí přeměňuje v spokojenost a jejich BEZVA ŽIVOT se projevuje. Možná i díky tomu se bude víc lidí víc usmívat.

Také TY můžeš zařídit, aby se v ČR lidé více usmívali.

Můžeš začít tím, že se budeš více usmívat ty. Spokojení lidé se hezky usmívají a snadno mohou inspirovat i ostatní k úsměvu. Úsměv je opravdu viditelný (a teď nemyslím, ten „americký“) a pohoda bývá cítit už na dálku.

Čím víc nás bude, tím víc se bude ČR usmívat. Možná máš svůj typ, jak pomoci ostatním k úsměvu? Napiš mi o tom na bezva@dagmarkodytkova.cz moc ráda se přidám.

Také se můžeš aktivně přidat k projektu MÍT BEZVA ŽIVOT? ( Chci se přidat zde).

A věř, že MÍT BEZVA ŽIVOT může mít opravdu každý, kdo o něj stojí.

Dagmar Kodýtková
Autorka je trenérkou a fanynkou lidí, kteří se rozhodli jít do akce. Pomáhá lidem přestat snít a začít konat. Je zakladatelkou projektu: "Mít bezva život", autorkou tréninků BEZVA TRÉNINK a TRÉNINK KONCENTRACE. Také je autorkou příručky JAK USNOUT DO 5 MINUT. Je mj. organizátorkou Vyhlídkového běhu kolem Černé.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Chci MÍT BEZVA ŽIVOT

    Chceš vědět hned jak vyjde další článek, vyplň formulář a já ti napíšu, hned jak článek vyjde.

  • Kategorie
  • MÍT BEZVA ŽIVOT ZNAMENÁ BEZVA SPÁT

    Trénink kvalitního spánku