Do třetice všeho dobrého (aneb 3. týden mého tréninku)

Minulý týden jsem běžela daleko líp, než předminulý. Přečíst si o tom můžeš zde na mém blogu. Nic méně jsem stále cca na 70% svého tréninkového plánu pro 1. týden, a závěrečný dlouhý běh, byl nad očekávání. Takže je rozumné si to tento týden zopakovat.

Jsem neskutečně vděčná, že v pondělí mám volno. Uvažuji o tom, kterou regeneraci si dovolím. Ledové kostky, masáž nebo výřivku? Nakonec vítězí prostá postel. Uvidíme, jak bude ráno.

2. den – plavání jako regenerace

Probouzím se a zjišťuji, že je mi líp. Celý den uvažuji o tom, že do svého tréninku potřebuji také zařadit posilování. (Honza mi ho tam napsal, ale zatím jsem se k němu „nedostala“.) Svádím to na svou únavu. Jsem s ní smířená, je jasné, že tělo si potřebuje zvyknout. Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy pravidelně trénovala.

Dopoledne máme kroužky. Takže vyrážíme pěšky na vrchol Lochotína. Místy si připadám jako tažné zvíře. Na krku dítě, v ruce koloběžku v druhé telefon a na zádech velký batoh plný nepostradatelné výbavy.

Po kroužkách si půjčujeme jednu kamarádku a tak záhy mám na hlídání děti 2. Holky si spolu rozumí, takže se postupně dostáváme až do místa, kde se rozloučíme a jdeme každý jinam na oběd.

Kde je moje svačina?

Malinká si v ten moment vzpomene, že ve škole zapomněla svačinu. Takže jdeme zpět do školy, vyzvedáváme krabičku s jablíčkem a pomalu se pěšky posunujeme domů. I když je to domů z kopce, přicházíme dost unavené. Po  jídle jdeme spát. Obě.

Plány se rychle mění

Původně jsem měla plán jít s malinou do bazénu se slanou vodou, ale obě máme za sebou náročný víkend, takže máme co „doodpočívávat“.  Rozhoduji se, že plavat půjdu večer, až rodinka půjde spát. Ještě nejsem rozhodnutá, že poplavu podle tréninkového plánu. Ale rozhodně plavat půjdu.

Ukecávám kolegu, aby se na plavání vydal se mnou. Protože toho při plavání moc nenamluvím, tak slibuji, že budu plavat cca 30 min hustě a pak zbytek volně a uvolněně. Do bazénu dorazím dřív, takže mám odplaváno cca 7 min hustě, když kolega dorazí. Plavu tak, jak to mám v tréninkovém plánu.

Je to tak trochu křeč

Nejdřív si sice nemůžu vzpomenout, jestli tam mám 18 x 50 nebo jinak? Na konec si vzpomenu, že je to 12 x 50 a to celé 3 krát. Vím, že 3 x to nedám a počítat už po 150 m taky neumím. Tak prostě plavu vždy 50 m a 12s pauza.

Po pár bazénech začínám mít křeče. Nejdřív do lýtka na pravé noze. Přemýšlím o tom, jestli mám jít ven z vody a něco s tím dělat. Rozhodnu se pro uvolnění ve vodě. Plavu dál a hlavou mi jde mantra: „Uvolni se. Lýtko, uvolni se. Uvolňuji své lýtko. Všechny mé svaly jsou příjemně uvolněné.“

Po dalších 2 bazénech to přejde a chvíli na to mne bere křeč pro změnu do levého chodidla. Jdu do další mantry: „Uvolňuji své chodidlo. Příjemně ho uvolňuji. S každým tempem je moje chodidlo uvolněnější a uvolněnější. Moje svaly jsou v pohodě.“ Funguje to nad očekávání výborně.

Čím víc plavu, tím víc jsem unavená. Po cca 25 min začínám ke konci kombinovat kraul a prsa. Takhle vždy poznám že únava se dostavuje. Plavu prsa. Umím v tom lépe dýchat. Jsem prsař. Kraul je pro mne sprint, bez ohledu na to, jak pomalá jsem. Poslední minuty už vypadám víc jako utopenec, než jako plavec – nic méně, rozhodně je to lepší, než minulý týden.

3. den – pěkně přituhlo

Ráno odvádím malou do školky a beru si sebou věci na běhání, abych si dala svůj běžecký trénink. Je pěkná zima. Dokonce byli namrzlá auta. Kdo by to čekal v květnu? Rozmýšlím si to a po školce jdu rovnou domů a udělám raději kus práce na internetu.

Dávám si závazek že nejpozději v 10.30 vyrazím na trénink, abych ve 12.00 stihla být ve školce pro malou. V 10.30 opravdu odcházím. Převlíkám se už doma a běžím do lesa za Novou Hospodou. Jsem ráda, že jsem si naposlední chvíli přibalila bundu.

Ikdyž poctivě běžím celých 10 min, vůbec mi není horko. Po 5 min pauze se sice „vyliju“ (=zpotím), ale zdá se, že dnes je opravdu zima. Uvědomuji si, že ve svém tréninku šidím rozcvičky a posilovací cvičení a beru to jako výzvu do dalších dnů.

4. den – výlet do bazénu

Každý týden řeším, jak splnit svůj plavecký trénink v dopoledních hodinách, když mám péči o malou a sebou jí do chlorovaného bazénu brát nemůžu.  Rozhodla jsem se tedy uskutečnit výlet do Klatov, je to jen 1 hod cesty a mají tam prý bazén se slanou vodou za rozumnou cenu.

Cesta autobusem stojí jen 40,- a malá to má zdarma. Bazén je 5 min od zastávky a stojí „jen“ 45,- a malá to má opět zdarma. Takže luxus i s výletem. Na místě jsme trochu zaskočené. Bazén je malý (to nám docela vyhovuje) a studený (to zaskočilo hlavně malinkou).

Plav rychle a bude ti teplo

Vysvětluji, že potřebujeme „rychle plavat“, aby nám nebyla zima. Dáváme spolu cca 15 min, a malinká chce ven, do župánku a ohřát se. Začne mi plakat, že už chce teplý oběd. Domlouvám se s ní, že ještě chvíli budu plavat sama. Odsouhlasí mi to, posadí se na „vyhřívanou“ lavici a baví se tím, že mne pozoruje jak na 10 m plavu tam a zpátky.

Vždy mi to vyšlo cca na 3 tempa. Nevím, jestli to splnilo účel tréninku, ale rozhodně to mělo regenerační účinek. Velmi mi vyhovuje, že jsme v celém „areálu“ bazénu sami, takže nehrozí, že by mi malou někdo „ukradl“.  Velikost bazénu je vyhovující i pro případ, že by se (překvapivě) malá rozhodla jít sama do vody.

Kdyby do vody třeba skočila, tak mi stačí 2 tempa, abych u ní byla. Navíc ve svých 2 letech plavat umí, takže by 100 % doplavala ke břehu, který zde je na úrovni hladiny vody. Jako bonus beru i to, že celou dobu malinkou vidím, i když plavu kraulem, pořád mohu „kontrolovat“ místo, kde se ohřívá.

Někdy si prostě myslíme, že máme věci pod kontrolou.

Do deníčku si píšu splněno, i když si nejsem jistá, že to bylo ono. Po plavání dáváme v místní restauraci teplý oběd za rozumné peníze a autobus přijíždí cca 3 min po našem příchodu na zastávku (takže odjíždí 7 min před plánovaným odjezdem), máme štěstí, že nám neujel.

Vystupujeme hned na kraji města a jdeme ještě do parku. Malá si tu trénuje chůzi na „lajně“, a pak končíme s jejíma kamarádama na písku. Celý den se povedl. V autobuse cestou z bazénu jsem sice usínala, ale večer mám dost sil na koncert skupiny NEŘEŽ, takže domů přicházím překvapivě pozdě.

5. den – Je pátek! („TEN“ PÁTEK…)

Včera jsem byla na koncertě a v noci se starala o malinkou (měla nějaké náročné spaní). Vstala jsem tedy až skoro v půl 7. Sedám rovnou k pc a dopisuji svoje články. Dnes potřebuji odběhat svoje 3 – 2 – 1 km. Poprosila jsem kolegu, jestli by to šel se mnou, ale nemám odpověď.

V podstatě mne nenapadá nikdo, kdo by to se mnou zvládl jít dopoledne. Mám pár nabídek na pohlídání při mém tréninku, ale to je až v odpolední hodinách, kdy si nejsem jistá, že budu mít na běh ještě sílu. (Ostatně, jako každý pátek, i když tento víkend zůstáváme doma.)

Psa by nevyhnal…

Vstávám docela brzy ráno a zjišťuji, že je venku pěkná zima a prší. Když se malá vzbudí, tak situace vypadá stejně. Můj plán vzít jí do auta, které mám dnes mimořádně k dispozici (kvůli tréninku) a odjet na zarostlou dráhu, kde jí mohu nechat uprostřed na trávě a kolem ní naběhat své kilometry padá.

Neumím si představit jí tam v tom dešti nechat samotnou samotinkou a běhat okolo, zatím co ona se tam pachtí v dešti a mokré trávě. Samozřejmě, že nejsme z cukru a chodíme ven za každého počasí, ale je rozdíl hrát si v dešti na honěnou a nebo tam „jen tak “ postávat. Navíc od toho plavání ve čt má „zase“ rýmu.

Den se krátí a trénink v nedohlednu…

Nakonec dopoledne trávíme v kuchyni a připravujeme jídlo na večer. Po obědě jdeme na kroužky a po nich může být už lepší počasí a prostor pro můj trénink se třeba vyrýsuje do pohody.

Pravda je, že po kroužkách už je skoro čas vyzvednout tatínka z práce. Odjíždíme tedy do blízkosti průmyslové zóny, k lesu na prolezky, kde trochu cvičíme, protahujeme se, vytahujeme se a posilujeme ve visu. Dost nás to baví, a tak nám čas rychle utíká.

V mezidobí se domlouvám s kolegou z bývalé práce, že mi pohlídá malou, zatím, co já budu běhat. „Ale já chci taky běžet!“ reaguje kolega s nepředstíraným smutkem, že by měl „jen“ hlídat. Poprvé v životě zažívá, jaké to je, když něco chce dělat, ale potřebuje se při tom postarat o dítě.  Přiznává, že mu to dalo nový pohled.

Nakonec se domlouvám s mužem, že půjde z práce už kolem 17.00 a zároveň s kolegou, že mne „donutí“ můj trénink splnit, i když bude pozdní odpoledne.

Skutek utek

Vyzvedáváme tatínka, který si převezme auto i dítě, a já se nechám vysadit ve městě, protože ještě potřebuju vyzvednout zásilku na poště, která mi dorazila z internetu. Na poště přehodnocuji situaci a místo domů, jak bylo v plánu, přesedám na tramvaj a jedu přímo ke kolegovi za účelem tréninku.

Původně jsme byli domluvený, že mu zavolám, až dorazím domů a řekneme si, kdy a kde se sejdeme. Posílám mu pro jistotu sms: „Budu u tebe za pár minut.“ – „OK“ přijde odpověď.

Teprve když mi odemyká dveře, tak mi sděluje, že měl nachystanou hromadu výmluv, proč už to dneska nemá cenu, co všechno ještě potřebuje udělat, jak ho bolí noha atd. Jenže, když jsem místo zavolání prostě přišla, tak se hold „posbíral“ a je připraven vyrazit na trénink.

Překážky jsou od slova překonávat 🙂

Hurá – převlíkám se a zjšťuji, že na svém vybitém telefonu nejsem schopná použít GPS na změření trati. Ptám se tedy, jestli má v okolí něco odměřeno, nebo jestli vezme sebou svou GPS. Odpovídá, že si to změříme v mapách na internetu.

Protestuju s tím, že je to další „uhýbací“ manévr, a že jdeme rovnou ven. Žádný zdržovačky se nekonají. Bere telefon a „zkouší“ svou nikdy nepoužitou aplikaci. Pak ji vyměňuje za druhou…A já už zase protestuji, že je to jen zdržování. Zapíná tedy zpět tu první aplikaci a běžíme.

Podotýkám: „Můj muž má za 2 hodinky rande a já nemám čas na nějaký štelování pokusných aplikací. Máme co dělat, abychom to odběhli, převlíkla se, sedla na tramvaj a dostala se na druhou stranu města domů včas.“

Nejdřív se jen tak zahříváme, pak abc, rozcvičení a zase trochu běh. Pak přejdeme do tréninkového tempa. První 3 km mají být nejpomalejší, pak budou 2 rychlejší a poslední 1 km bude nejrychlejší. Rozbíhám to tedy pozvolna hlavou, aby bylo místo na zrychlení.

„Tohle je pomalý“ protestuje kolega. Odpovídám mu:“ Běžíme 3 km, ne 50 m.“ a nenechávám se rozhodit. Po cca 750 m mne žádá, ať se podívám, jak je to ještě daleko –  odmítám  se kouknout do telefonu: „No 3 km to ještě rozhodně nejsou.“, odpovídám s úsměvem.

V pohodě to odběhneme (tempo 6:30 min/km mi zas tak pohodový nepřišlo, vlastně to bylo jak běžet maraton), i když mi to připadá docela dlouhé. Prostor na povídání tu rozhodně byl, ale jenom přece to bylo náročnější, než se zdálo na začátku.

Někdy je všechno jinak, než si myslíme.

Na 5 min přecházíme do chůze a psychicky i fyzicky se připravujeme na rychlejší 2 km.

Vybíháme na 2 km znatelně rychlejším tempem. Po 1. km nám telefon hlásí tempo 10,8 km/hod (=cca 5:33 min/km) a kolega prohlašuje, že je to hustý, páč jeho šéf, běžel ten půlmaraton (jako já…) před minulý týden a běžel ho znatelně rychleji než my teď ty 2 km. Uznávám, že my máme dost práce, vydržet takhle celé 2 km.

Je to síla, když si člověk začne některé věci přepočítávat a uvědomovat. Může to být zábavné, ale taky nemusí. Třeba, když si uvědomím, že jsem se dřív rozběhávala v tempu, který teď dokážu sotva udržet 1 km v kuse, tak je to spíš smutný, než k smíchu.

Po 5  min chůze se rozbíháme znatelně rychleji než před tím. Po pár metrech nám dochází dech. S typickým hlasitým výdechem běžím dál. Kolega zůstal daleko za mnou. Po čase slyším, že se blíží. Uvědomuji si, že jsem zpomalila a zase trochu přidám. Kolega mne dobíhá a předbíhá.

Posledních 300 m volám na něj – on to napálí a cílem – 1km probíhá o 100 m dřív než já. Hned kontrolujeme rychlost. 12,8 km/h (=cca 4:41 min/km) – to je tempo kterým pan šéf běžel celý půlmaraton, tak to je fakt síla. Usmívám se a kolega doceňuje schopnosti svého šéfa. Super. Jsem spokojená. Mám to.

SPLNĚNO – to slovo vždy potěší.

Tak teď ještě zítra se trochu pohýbat a v neděli dát 10km a můžu si příští týden naplánovat 2. týden z mého tréninkového plánu. Trenér určitě taky bude mít radost, mám za sebou 3 týdny  – 1. týdne tréninku 🙂  No ještě ne, tak uvidíme co bude dál.

6. den

Odpočívej v pohoji se říká. Já mám na sobotu běhu kolik chci. Takže nakonec vítězí jen běh s malou do kroužku a zpět. Mezitím menší maraton doma v kuchyni a pak odpočinek na zahradě.

7. den – Není to tak snadné, jak se zdá

Dnes mám uběhnout 10 km – minulý týden jsem to dost chodila, tak si dávám závazek, že to opravdu poběžím, ideálně celé pošpičkách.

Jsem domluvená s kolegou, že půjdeme už v 6 ráno. V 5 mu píšu, že potřebuju ještě chvíli v posteli, že se ozvu po snídani. Před 8 ráno sedám do auta a vyrážím ke kolegovi, chci se totiž vyhnout jeho výmluvám, když už mu zazvoním u dveří, tak se mnou snad půjde.

Pro jistotu mu z auta volám. Dozvídám se, že má bolavý kontník, že jde dnes plavat, že rozhodně běhat dnes nepůjde. Otáčím to hned na kruháči a vracím auto do garáže. Vybíhám sama.

Přece to nezabalím, když už jsem se převlékla.

Běžím do kopce a z kopce a po 3,5 km přecházím do chůze. Pak se zastavuji. Dochází mi, že jsem právě porušila svůj dnešní target. Mám pocit, že už to nemá cenu. Je mi horko a vyhodnocuji, že jít na zahradu bude lepší. Otáčím to a chůzí se vracím domů.

Cestou to v hlavě zpracovávám. „Vzdala jsem trénink!“ 10 km přece nic není, přesto jsem to zabalila! Možná bych to mohla jít večer? Přece nebudu další týden zase běhat trénink z prvního týdne – to už by bylo po 4. ! Navíc tento týden jsem to všechno docela hezky splnila…

Je to v hlavě.

Někdy je dobrý být sám k sobě upřímný. Upřímně to možná nebylo na 100% – možná tak na 90%, možná na 95%? Možná mi prostě neuškodí, když si to ještě příští týden zopakuji. Možná? Faktem je, že už jsem se psychicky připravila na to, že tenhle týden to dám. Možná bych to mohla zkusit večer?

Ne, neumím si představit, že bych to uběhla večer, když to teď vzdám. Nechce se mi. Naštěstí pro mne – proti mně běží slečna. Lámu v sobě zábrany. Pro někoho jsem možná člověk, který se nebojí zeptat, nebo někoho oslovit, pravdou však je, že si momentálně připadám jako opravdový „lůzr“.

Když nemůžeš, tak požádej o pomoc.

Překonávám svou hranici a slyším sama sebe říkat: “ Můžu se zeptat? Poběžíš kolem rybníka? Můžu běžet kousek s tebou?“ Slečna přitakává a souhlasí, že mohu běžet s ní.

Počítám, že mi brzy uteče, jsem podstatně pomalejší, ale alespoň kousek spolu, by mi mohl pomoci. Běžíme spolu a je to docela fajn. Běžíme vlastně stejným tempem a po hodně dlouhé době mám pocit, že je běhání fajn. Slečna běhá teprve 2 měsíce a je do běhu docela zamilovaná.

Je hezký tohle vidět. Já běhám prostě proto, abych se zlepšila – celkově. Motivují mne totiž ty 70 letý babičky, co běhají. Krom toho, že opravdu běží, tak taky mají úžasný tělo, jsou prostě krásný. Jo, takhle chci v jejich věku taky vypadat. Slečna souhlasí a příjemně spolu pokračujeme dál.

Ve dvou se to vážně líp táhne.

Běžíme kolem rybníka, a ještě kus kolem lesa. Než se vrátíme zpět na kopec, kde jsme se potkaly, mám splněno. 10 km jsem odběhla jako nic, plus pár dalších ještě než jsem se vrátila domů. Mám opravdu radost. Jsem vděčná za slečnu a beru si její tel. číslo. Doufám, že spolu ještě někdy poběžíme, bylo to fakt fajn a bydlíme obě docela blízko.

Trenér bude mít určitě radost. Trvalo mi jen 3 týdny, než jsem se proběhala k tréninku na 2. týden. Takže příští týden bude novou výzvou. Mám v plánu výlet do Prahy a školení a taky cestu na Lipno, takže to bude fakt výzva, to všechno zkombinovat, aby to všechno dopadlo, včetně tréninku.

Pamatuj, nikdy se nevzdávej.

Když už to vypadá, že se vzdáš, tak se prostě do toho opři. Požádej o pomoc a běž dál.

Dagmar Kodýtková
Autorka je trenérkou a fanynkou lidí, kteří se rozhodli jít do akce. Pomáhá lidem přestat snít a začít konat. Je zakladatelkou projektu: "Mít bezva život", autorkou tréninků BEZVA TRÉNINK a TRÉNINK KONCENTRACE. Také je autorkou příručky JAK USNOUT DO 5 MINUT. Je mj. organizátorkou Vyhlídkového běhu kolem Černé.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Chci MÍT BEZVA ŽIVOT

    Chceš vědět hned jak vyjde další článek, vyplň formulář a já ti napíšu, hned jak článek vyjde.

  • Kategorie
  • MÍT BEZVA ŽIVOT ZNAMENÁ BEZVA SPÁT

    Trénink kvalitního spánku